Doprava v Jesenici u Prahy má problém. Je tam příliš mnoho aut.
To je samozřejmě poměrně nepříjemná závada, protože auta mají jednu zvláštní vlastnost. Jakmile jich dáte dostatečné množství na silnici, přestane silnice fungovat. Něco podobného známe z výtahů, záchodů a českých aquaparků během letních prázdnin. Každý systém má určitou kapacitu a po jejím překročení už nezbývá než stát a přemýšlet, proč stejný nápad dostalo dalších osm tisíc lidí.
V Jesenici se kolony tvoří především během ranní a odpolední špičky. Ucpávají se kruhové objezdy, auta stojí a společně s nimi bohužel stojí také autobusy.
Což je problém.
Autobus má totiž oproti osobnímu automobilu jednu zásadní nevýhodu. Když stojíte čtyřicet minut v koloně sami ve svém SUV, jste součástí individuální dopravy. Když na stejném místě stojí čtyřicet lidí v autobuse, jde o selhání veřejné dopravy.
ROPID proto uvažuje o řešení, které je svou jednoduchostí téměř geniální.
Autobusy dostanou silnici, na kterou auta nesmějí.
Po přibližně sto letech rozvoje automobilismu jsme se tak dostali k překvapivému objevu, že veřejná doprava funguje podstatně lépe, pokud jí z cesty odstraníte automobily.
Je to odvážná myšlenka.
Dopravní plánování dosud často fungovalo tak, že jsme měli silnici, ta se zaplnila auty, takže jsme ji rozšířili. Rozšířená silnice se zaplnila auty, a proto jsme přidali kruhový objezd. Ten se zaplnil auty, takže jsme přidali semafor. Před semaforem vznikla kolona, ve které uvízl autobus.
A nyní jsme téměř na konci evolučního řetězce.
Postavíme vedle toho ještě jednu silnici.
Ale tentokrát tam auta nepustíme.
Český řidič samozřejmě novou situaci chvíli respektuje. Přibližně do okamžiku, než poprvé stojí dvacet minut v koloně a vedle něj uvidí nádherný prázdný asfalt s nápisem BUS.
V tu chvíli začne přirozený český proces právního výkladu.
„Já tam jen kousek.“
Za ním pojede druhý.
„Já jedu za ním.“
Třetí už nebude vědět, proč tam jede, ale když tam jedou všichni, patrně se to smí.
Během následujících sedmi minut vznikne na vyhrazené autobusové komunikaci první kolona a někde v kanceláři ROPIDu začne dopravní projektant pomalu kreslit třetí silnici.
Tentokrát skutečně jen pro autobusy.
Až se zaplní i ta, přidáme závoru. Potom kameru. Následně policistu. Za policistou vznikne kolona lidí, kteří mu budou vysvětlovat, že tam opravdu potřebovali jen na minutku.
Nakonec bude nejjednodušší vykopat metro.
Na celé věci je přitom fascinující, že řešení skutečně dává smysl. Pokud autobus se šedesáti lidmi dokáže projet kolem kolony šedesáti automobilů s přibližně šedesáti lidmi, je to dopravně poměrně elegantní systém.
Jen bude potřeba českému motoristovi vysvětlit jednu velmi nebezpečnou myšlenku:
že prázdný kus asfaltu nemusí být automaticky určen právě jemu.
A pokud se to podaří, může Jesenice jednou získat veřejnou dopravu, která nebude stát v koloně.
Pak už zbývá vyřešit jen těch několik tisíc automobilů stojících vedle ní.
Na to bychom mohli postavit další silnici.
