Britská státní správa možná právě objevila nejvýkonnějšího zaměstnance ve své historii. Pětapadesátiletý Kashim Chowdhury z Londýna totiž podle obžaloby zvládal něco, co se většině lidí nepodaří ani při mimořádně silné kávě. Pracoval pro několik státních institucí současně, pobíral více platů a v jednu chvíli měl smluvně odpracovat 183 hodin týdně.
Pro méně matematicky nadané čtenáře připomínáme, že týden má pouze 168 hodin. Britský úředník tak podle pracovních smluv překonal samotnou strukturu času. A to ještě musel někdy jíst, spát a odpovídat na e-maily.
V letech 2020 až 2023 prošel osmi veřejnými institucemi, včetně ministerstva vnitra, zdravotnictví či životního prostředí. V jednu chvíli měl pět plných úvazků najednou. Podle obžaloby mu od zaměstnavatelů přišlo celkem téměř 350 tisíc liber.
Většina lidí má problém vysvětlit jednomu nadřízenému, proč nestihla dokončit tabulku v Excelu. Chowdhury podle prokuratury potřeboval podobné vysvětlení připravovat hned pro několik ministerstev.
Naštěstí přišla pandemie a s ní práce z domova. Moderní technologie umožnily pořádat porady bez osobní účasti, což představovalo významný pokrok. Zaměstnanec už nemusel fyzicky docházet do kanceláře. Stačilo, aby se objevil na obrazovce.
A pokud se na obrazovce neobjevil, mohl být nemocný.
Právě nemocenské měly podle obžaloby pomáhat zvládat pracovní vytížení. Zatímco na jednom úřadě zaměstnanec nemohl pracovat ze zdravotních důvodů, jinde jeho pracovní poměr pokračoval.
Celý systém ovšem narazil na problém, který nedokázala vyřešit ani britská státní správa, ani moderní technologie.
Make-up.
Při jednom videohovoru se svou nadřízenou měl Chowdhury podle jejího svědectví použít světlé líčení, aby vypadal nemocně. Jenže během rozhovoru se mu údajně začalo z čela stírat.
To je samozřejmě nepříjemná situace. Zvláště pokud se snažíte přesvědčit nadřízenou, že váš zdravotní stav neumožňuje pracovní výkon, a vaše vlastní čelo začne poskytovat protichůdné informace.
Chowdhury použití make-upu popírá. Odmítá také obvinění z podvodu. Před soudem vysvětloval, že pracovní místa pro něj představovala oporu v obtížném osobním období. O vině či nevině rozhodne soud.
Bez ohledu na výsledek je ovšem celý případ fascinující ukázkou možností moderního pracovního trhu.
Zatímco se v České republice diskutuje o čtyřdenním pracovním týdnu, v Británii se podle obžaloby objevil muž, kterému nestačil ani sedmidenní. Zatímco běžný zaměstnanec přemýšlí, zda zvládne druhý úvazek, britský úředník měl údajně pracovní povinnosti rozdělené mezi pět institucí.
Možná bychom se tedy měli přestat ptát, zda lidé dokážou pracovat z domova.
Mnohem zajímavější otázka je, pro kolik zaměstnavatelů mohou pracovat z jednoho domova současně.
Britská státní správa možná našla člověka, který dokázal pracovat 183 hodin týdně. Nakonec ho ale podle svědectví neporazila pracovní doba, nýbrž obyčejný make-up.
A to je krásná připomínka, že ani v době umělé inteligence a digitální revoluce není radno podceňovat základní pravidla kosmetiky.
Zejména pokud máte pět šéfů a jen jeden obličej.
