O Švédsku jsme si dlouhá léta vytvářeli představu jako o zemi, kde stát funguje, lidé vydělávají slušné peníze, nábytek se prodává rozložený na prvočinitele a každý občan má někde u jezera červený domek s bílými okny. Jenže i skandinávský sociální ráj má své drobné problémy. Například pokud je vám pětadvacet a chcete si koupit vlastní bydlení ve Stockholmu, podle nového indexu společnosti Riksbyggen si průměrně můžete dovolit přibližně 1,9 metru čtverečního. (Riksbyggen)
To už není garsonka. To je místo, kde garsonka parkuje kočárek.
Riksbyggen k číslu nedošel tak, že by někdo v marketingovém oddělení vypil několik akvavitů a rozhodl se vyděsit mladou generaci. Jejich takzvaný Kvadratmeterindex počítá s průměrným příjmem pětadvacetiletého člověka, jeho úsporami, možnostmi získat hypotéku a cenou nemovitostí v daném místě. Výsledek ukazuje, jak velkou plochu by si za těchto podmínek mohl mladý člověk skutečně koupit. Ve Stockholmu vyšlo 1,9 m², v Göteborgu 3,1 a v Umeå už téměř rozmařilých 4,5 metru čtverečního. V celkem 111 sledovaných švédských obcích se mladý člověk nedostane ani přes deset metrů. (Riksbyggen)
A protože číslo 1,9 m² v tabulce stále vypadá poměrně nevinně, Riksbyggen udělal něco geniálního. Tyhle byty skutečně postavil.
Ne samozřejmě jako opravdové bydlení, ale jako instalaci v měřítku jedna ku jedné, aby bylo vidět, co podobná čísla znamenají ve skutečném světě. Stockholmský model má 1,9 metru čtverečního, což je plocha jen o trochu větší než obyčejná jednolůžková matrace. Do této plochy pak zkuste umístit postel, kuchyň, úložný prostor a toaletu a rychle zjistíte, že pojem „otevřená dispozice“ získává úplně nový význam. (IRZ)
Realitní makléř by si samozřejmě poradil. Neřekl by, že byt nemá samostatnou kuchyň, ale že nabízí moderní propojení gastronomické a odpočinkové zóny. Skutečnost, že můžete z postele míchat polévku, by byla prezentována jako ergonomická výhoda. Toaleta půl metru od polštáře by nebyla problémem, nýbrž efektivním využitím prostoru, a nemožnost otevřít dveře ve chvíli, kdy uvnitř stojíte, by se dala prodat jako bezpečnostní prvek zabraňující průvanu.
Stockholmských 1,9 metru je navíc skutečně působivých až ve chvíli, kdy si uvědomíte, že pokud si na podlahu lehne vyšší člověk, stal se prakticky nosnou příčkou. Návštěva je možná pouze za předpokladu, že jeden z vás odejde ven, a partnerské bydlení vyžaduje velmi pevný vztah a ještě pevnější schopnost stát bokem.
Göteborg nabízí proti tomu skoro buržoazní přepych. Na 3,1 metrech čtverečních už můžete vlastnit nejen postel, ale teoreticky také místo vedle ní. Umeå se svými 4,5 metru pak představuje téměř developerský sen. Tam už by se při vhodném rozmístění nábytku mohl člověk dokonce otočit, aniž by předtím musel vyjít na chodbu.
Český čtenář se samozřejmě může škodolibě pousmát nad tím, že i bohatí Švédové mají problémy s bydlením. Jenže tady bychom měli být opatrní. Praha totiž sleduje podobné experimenty především jako zdroj inspirace.
Byt o velikosti 1,9 metru čtverečního totiž není problém. Je to příležitost.
Stačí jej správně pojmenovat.
„Designové mikroloftové studio v širším centru, ideální startovací bydlení pro mladého profesionála.“
Najednou už nezní 1,9 metru tak špatně. Přidáme fotografii pořízenou širokoúhlým objektivem, do rohu postavíme pokojovou rostlinu, která bude muset po focení pryč, protože zabírá čtvrtinu obytné plochy, a můžeme začít přijímat rezervace.
Případně lze byt rozdělit na dva investiční apartmány.
Český developer by se na švédský model každopádně neměl dívat jako na varování, ale jako na důkaz, že stále máme kam optimalizovat. Desetimetrová garsonka, která ještě před několika lety působila jako architektonický vtip, najednou vypadá jako rodinný dům. Na deseti metrech můžete mít postel, stůl, kuchyň a při troše plánování dokonce několik osobních věcí. V některých případech lze uvnitř současně pobývat i se zavřenými dveřmi.
A člověk začne přehodnocovat vlastní životní nároky. Opravdu potřebujeme obývací pokoj? Je nutné mít kuchyň jinde než v posteli? Musí být sprcha místnost, nebo by stačila hadice zavěšená nad matrací? A potřebuje byt vůbec chodbu, když se zvenku můžete rovnou posadit na záchod?
To nejsou problémy. To jsou nevyužité možnosti.
Riksbyggen přitom svým projektem samozřejmě nechce propagovat bydlení v krabici od lednice. Právě naopak. Instalace má ukázat, jak obtížné je pro mladé Švédy vstoupit na trh s vlastním bydlením. Podle jejich průzkumu více než polovina mladých lidí cítí, že jim situace s bydlením brání dělat důležité životní kroky, čtyři z deseti nevěří, že si budou moci koupit první bydlení bez finanční pomoci rodičů nebo příbuzných, a třetina lidí ve věku 18 až 24 let stále žije u rodičů. (Riksbyggen)
A právě tady přestává být švédský problém exotickou kuriozitou. Možná se liší ceny, platy, hypoteční pravidla a počet metrů, ale věta „mladý pracující člověk si nemůže dovolit vlastní bydlení bez pomoci rodičů“ zní v češtině naprosto přirozeně.
Evropa tak možná právě objevuje nový standard bydlení pro mladou generaci. Nemusíte si klást zastaralou otázku, zda má byt dva nebo tři pokoje. Modernější je zeptat se, zda se do něj vejde celý člověk najednou.
Švédové alespoň svůj problém dokázali názorně ukázat. Postavili 1,9metrový domeček a řekli: podívejte, takhle absurdní je současný trh s bydlením.
V Praze by kolem něj developer postavil plot.
A začal prodávat první etapu.
