Český motorista je tvor, který dokáže přežít téměř všechno. Objížďku, technickou kontrolu, D1 i člověka jedoucího devadesátkou v levém pruhu. Existuje však hranice, za kterou už není ochoten ustoupit.
Cena nafty.
A protože se nafta pohybuje kolem padesáti korun za litr, zatímco litr slunečnicového oleje lze v supermarketové akci koupit i za 24,90, začala se mezi některými motoristy rodit myšlenka, která je tak krásně česká, že by měla mít vlastní státní znak.
Když je levnější olej na řízky než nafta, proč netankovat v Bille?
Technicky to není úplný nesmysl. Některé starší dieselové motory dokážou na rostlinný olej skutečně fungovat. U moderních dieselů s vysokotlakým vstřikováním už je to podstatně horší nápad, protože kuchyňský olej je mnohem hustší než nafta a motor se může postupně zanášet a poškodit.
To jsou ale technické detaily.
Čech vidí dvě čísla.
49,90.
24,90.
Tím je technická část rozhodování ukončena.
Nová česká čerpací stanice proto může vypadat úplně jinak než dřív. Žádný stojan, žádná pistole, žádná vůně benzínu. Jen regál mezi moukou a octem a před ním muž s nákupním vozíkem.
„Budete smažit?“
„Ne, jedu do Brna.“
Problém nastává ve chvíli, kdy obchod zavede omezení šest lahví na osobu. Motorista s autem žeroucím sedm litrů na sto kilometrů tak zjistí, že natankoval plnou nádrž přibližně do Benešova.
Začíná logistika.
Do obchodu jde manželka. Potom děti. Důchodci získávají nový zdroj příjmů, když před supermarketem za dvacet korun propůjčují svůj denní limit motoristům. Na parkovišti vzniká černý trh.
„Kolik máš?“
„Šest řepkových.“
„Beru všechno.“
Slevové letáky se mezitím mění v novou aplikaci na hledání nejlevnějšího paliva. Řidiči už nesledují Benzinu, Shell ani Orlen. Sledují Penny.
„Kde budeš tankovat?“
„V Kauflandu. Od čtvrtka mají třicet korun.“
„Blázne. V Bille je za 24,90.“
„Jo, ale jen šest litrů.“
„Pošli tam ženu.“
A právě ve chvíli, kdy si český motorista začne myslet, že konečně přelstil ropné společnosti, přichází stát.
Protože potravinářský olej je potravinářským olejem pouze do okamžiku, než ho nalijete do nádrže a začnete ho používat jako pohonnou hmotu. Potom vzniká povinnost odvést spotřební daň 9,95 Kč za litr.
Je to nádherný okamžik.
Člověk stojí před domem, drží v jedné ruce trychtýř, ve druhé lahev oleje a někde v dálce už Finanční správa cítí, že se právě změnil charakter komodity.
Ještě před pěti sekundami to byla surovina na řízek.
Teď je to palivo.
Kdyby motorista olej vytáhl zpátky z nádrže a usmažil na něm hranolky, není zcela jasné, zda by mohl požádat o vrácení daně.
A pak je tu motor.
Starý diesel může rostlinný olej snášet poměrně statečně. Moderní common-rail ale může úsporný experiment zakončit návštěvou servisu, kde vám mechanik vysvětlí, že jste ušetřili dvacet korun na litru a oprava bude stát několik desítek tisíc.
Což je ovšem cena za svobodu.
Český motorista tak konečně našel způsob, jak obejít drahou čerpací stanici. Koupí olej v akci, zapojí do nákupu celou rodinu, naleje ho do auta, vznikne mu povinnost zaplatit spotřební daň a nakonec možná odveze auto do servisu.
Ekonomicky to nemusí být úplně dokonalé.
Ale až bude mechanik měnit vstřikovače, majitel může stát vedle auta s hlavou vztyčenou.
Protože padesát korun pumpaři nedal.
A ten pocit mu už nikdo nevezme.
