OLOMOUC / PROSTĚJOV – Český asfalt plodí specifický druh hrdinů. Jsou to ti muži s těžkou nohou na plynu, kteří v hospodě u piva nebo v diskusích na sociálních sítích s oblibou vyprávějí o tom, že „předpisy jsou jenom pro blbce“, „rychlost nikoho nezabila“ a že oni mají své silné stroje pevně v ruce. Když ale jejich bezohledné hrdinství v reálném světě narazí do sedmnáctiletého kluka na motorce a pošle ho na hřbitov, aura neohroženého vládce silnic se bleskově vypaří. U soudu pak místo drsňáka sedí zlomená figurka, která se třese strachy o vlastní svobodu a s pomocí právníka se snaží vinu svést na cokoliv – klidně i na neexistující díru v silnici.
Případ jednapadesátiletého řidiče z Prostějovska, který svým agresivním předjížděním zmařil mladý život a těžce zranil vlastního syna, ukázal absolutní dno řidičské zbabělosti.
Když fyzika vyhraje nad hospodským egem
Podle obžaloby spěchal zkušený šofér v Land Roveru Discovery s rok propadlou technickou tak moc, že na horizontu a v místech, kde je to zakázané, začal předjíždět kolonu aut. Výsledek? Čelní střet s mladým motorkářem, který neměl sebemenší šanci přežít. Jako bonus seděl na sedadle spolujezdce řidičův vlastní syn, který z tátova „mistrovství světa v předjíždění“ vyvázl s těžkým zraněním a doživotním traumatem.
Dokud se nic neděje, je takové chování v očích určité sorty lidí symbolem statusu. „On na to má, on spěchá, on si nenechá diktovat rychlost od nějakých úředníků.“ Jenže v momentě, kdy policie rozvine měřicí pásmo a na silnici zůstane ležet zakryté tělo, končí legrace. Hospodská ramena splasknou a nastupuje fáze, kterou by psychologové mohli nazvat „akutní ztrátou hrdinské paměti“.
Honba za přízračným výtlukem
U Krajského soudu v Olomouci se rozjela klasická justiční tragikomedie. Obžalovaný muž, který ještě pár měsíců zpátky ovládal silnice silou stovek koňských sil, náhle začal tvrdit, že on za nic nemůže. Že za to může asfalt. Do protisměru prý nevjel proto, že riskoval jako šílenec, ale proto, že se „vyhýbal obrovské díře v silnici“.
Soudní znalci i policisté s kamerami sice místo nehody prohledali centimetr po centimetru a žádnou díru, do které by se schoval byť jen angličák, nenašli, ale to obhajobě nevadí. Když jde o záchranu vlastní kůže, je český řidič ochoten tvrdit, že ten výtluk byl pravděpodobně dimenzionální bránou, která se po nehodě zase zavřela, nebo že ho silničáři stihli v noci tajně zalít betonem, jen aby ho pošpinili.
Nový legislativní návrh: Oficiální krabička na výmluvy
Vzhledem k tomu, že výmluvy na „neexistující díry“, „oslnění sluncem o půlnoci“ nebo „náhlý útok lesní zvěře, kterou nikdo neviděl“ jsou u českých soudů evergreenem, zvažuje se zavedení nového standardu do povinné výbavy vozidel.
Každý řidič, který má v kartě více než pět bodů za rychlost, by měl povinně vozit Krizový generátor výmluv (KGV). Zařízení by v případě nehody automaticky vygenerovalo tři nejvhodnější obhajoby:
- Verze A: V inkriminovaném úseku se nacházela gravitační anomálie, která auto přitáhla do protisměru.
- Verze B: Na silnici ležel neviditelný ježek, kvůli jehož záchraně bylo nutné smést motorkáře.
- Verze C: Volant mi v rychlosti 140 km/h z rukou vytrhl závan motýlích křídel z nedaleké louky.
Hrdinové odcházejí zadním vchodem
Příběh z Olomouce skončil nepravomocným trestem čtyř let vězení a zákazem řízení. Pro rodinu sedmnáctiletého kluka je to slabá útěcha, pro syna obžalovaného zničené dětství. A pro samotného „hrdinu silnic“? Ten teď bude mít čtyři roky v cele na to, aby přemýšlel, kam se poděla ta jeho chlapská kuráž z doby, kdy držel volant.
Ukazuje se totiž, že být drsný na silnici je strašně snadné, když má auto airbagy a deformační zóny. Ale postavit se k tomu jako chlap, když kvůli vlastní blbosti zabijete dítě, to už vyžaduje úplně jiný druh odvahy. A ten se bohužel v tuningových eshopech ani v silných autech koupit nedá. Tam se prodává jenom to ego, které na konci cesty vždycky spolehlivě vystřídá zbabělost.
