Někdy člověk přestane přemýšlet racionálně a začne jednat pod tlakem okolností. Někdo zapomene výročí svatby, jinému dojde káva a další se ocitne několik kilometrů od nejbližší toalety ve chvíli, kdy jeho trávicí soustava vyhlásí stav nejvyšší pohotovosti.
Většina lidí začne hledat čerpací stanici. Šedesátiletý Američan z texaského Rosenbergu se však rozhodl, že civilizace má povinnost vyjít jeho potřebám vstříc. A pokud nevyjde, pomůže si sám.
Bylo 27. září kolem půl páté ráno, když dorazil k supermarketu Kroger. Nechtěl nakupovat ani reklamovat zboží. Potřeboval toaletu. Jenže supermarket byl zavřený.
Za normálních okolností by člověk hledal jiný podnik. V Texasu, kde mají automobily téměř postavení ústavně chráněného člena rodiny, se však nabízí i jiné řešení. Muž se vrátil ke svému vozu, nastartoval a projel skleněnými vstupními dveřmi přímo do supermarketu.
Automobil zastavil až u regálů s halloweenskými sladkostmi. Naléhavou osobní potřebu tak spojil s předčasným zahájením sezony hororových příběhů.
Z hlediska zákaznického servisu šlo o poměrně radikální přístup. Obchodní řetězce investují miliony dolarů do automatických dveří, aby zákazník nemusel při vstupu vynakládat zbytečné úsilí. Po zavírací době však technologie přestává fungovat.
Americký zákazník proto předvedl alternativní systém. Nepotřebuje elektřinu, pohybová čidla ani souhlas vedení prodejny. Stačí dostatečně výkonný motor a přesvědčení, že otevírací doba je spíš doporučení než závazné pravidlo.
Celý incident by se možná dal chápat jako zoufalý pokus člověka v krajní nouzi. Jenže hned vedle supermarketu stála prodejna 7-Eleven, která měla otevřeno nepřetržitě.
Muž si tedy mohl vybrat mezi obchodem, do kterého mohl normálně vejít, a obchodem, do kterého musel prorazit skleněnou stěnu. Zvolil druhou možnost a lidské rozhodování znovu uniklo ekonomické teorii.
Aby toho nebylo málo, toalety v supermarketu Kroger se údajně nacházely na opačné straně prodejny. Ani po překonání vstupních dveří tedy neměl vyhráno. Policie navíc nepotvrdila, zda se mu nakonec podařilo dosáhnout původního cíle.
Víme tedy, že supermarket přišel o dveře. Nevíme, jestli se zákazníkovi alespoň ulevilo.
Příběh otevírá otázku, kam až může zajít moderní společnost ve snaze uspokojit potřeby zákazníků. Obchodníci nás přesvědčují, že zákazník je na prvním místě a pro jeho pohodlí udělají prakticky cokoli. V Rosenbergu se ukázalo, že někteří zákazníci berou podobné slogany doslova.
Možná nastal čas zavést novou kategorii obchodních služeb. Vedle samoobslužných pokladen by mohly vzniknout samoobslužné vstupy, kde by si zákazník podle naléhavosti své potřeby zvolil způsob překonání dveří. Běžní nakupující by použili kliku nebo automatické čidlo, zatímco zákazníci v akutní nouzi by dostali speciální nájezdový pruh.
Součástí věrnostního programu by byla sleva na opravu karoserie a při nákupu nad sto dolarů také bezplatné odstranění střepů z pneumatik.
Samozřejmě jde o nadsázku. Ve skutečnosti muž způsobil značné škody a vystavil sebe i případné další osoby nebezpečí. Jeho rozhodnutí rozhodně nelze doporučit jako způsob řešení hygienické nouze.
Přesto je pozoruhodné, s jakým odhodláním dokázal proměnit obyčejnou návštěvu toalety v událost vyžadující zásah bezpečnostních složek. Z čistě technického hlediska navíc uspěl: dveře, které byly původně zavřené, po jeho příjezdu zavřené nebyly.
A zůstává jediná zásadní otázka: podařilo se mu nakonec použít toaletu, kvůli které celý podnik podnikl?
Pokud ne, šlo by o první případ v dějinách maloobchodu, kdy zákazník dokázal autem otevřít supermarket, ale stále se nedostal tam, kam potřeboval.
