Česká vláda našla způsob, jak výrazně zapracovat na státním rozpočtu, aniž by musela veřejnosti sdělovat nepříjemné detaily. Schodek státního rozpočtu na rok 2027 totiž nebude plánovaných 389 miliard korun. Po jednání koalice se podařilo dohodnout, že se sníží o jednotky miliard.
A to už je úspora, kterou musí každý občan ocenit.
Přesná částka zatím není známá. Což je vlastně logické. Když totiž pracujete s tak obrovským číslem, není potřeba hned na začátku řešit nějaké drobnosti. Důležité je především oznámit, že schodek bude nižší. O kolik, to už je technický detail, který se může doladit později.
Původně se mluvilo o schodku 389 miliard korun. To je částka, při které už člověk přestává rozlišovat jednotlivé miliardy a začne je vnímat podobně jako drobné v automatu na kávu. Když vám někdo řekne, že vám z účtu odejde 389 miliard, otázka, jestli jich odejde 387 nebo 385, už působí skoro akademicky.
Přesto je důležité, že se šetří.
Vláda tak vstupuje do nové éry státního hospodaření, ve které už nebude nutné říkat „ušetřili jsme tři miliardy“. Mnohem elegantnější bude oznámit, že došlo ke snížení schodku o „nižší jednotky miliard“. Tím se zároveň otevírá prostor pro další kreativní účetní terminologii.
Například „vyšší jednotky miliard“, „střední jednotky miliard“ nebo v případě opravdu odvážného šetření dokonce „jednotky desítek miliard“.
Koaliční představitelé se přitom původně přeli o podstatně větší úspory. Motoristé například předkládali návrhy, které by podle jejich představ mohly snížit schodek až o 20 miliard korun. Nakonec se podařilo dohodnout, že skutečné úspory přijdou později. Až prostřednictvím legislativních návrhů, které kabinet připraví do konce roku. Ty už ovšem nebudou součástí rozpočtu, který se bude schvalovat nyní. (CT24)
Je to velmi praktický systém.
Rozpočet se schválí s nějakým schodkem, potom se přijmou zákony, které ho mají snížit, a všichni budou spokojení. Něco jako když si člověk na začátku měsíce naplánuje, že utratí čtyřicet tisíc, utratí třicet devět a půl a zbytek si hodlá ušetřit někdy v prosinci, až bude mít čas.
Rozdíl je samozřejmě v tom, že běžný člověk musí mít těch čtyřicet tisíc skutečně na účtu.
Stát nikoliv.
A právě tady se otevírá obrovský potenciál české rozpočtové vědy. Pokud lze budoucí úspory započítat do politické komunikace ještě předtím, než vzniknou, není důvod zůstávat jen u několika miliard.
Vláda by například mohla oznámit, že schodek v roce 2028 bude nižší minimálně o šedesát miliard. To už ostatně zaznělo také. (CT24)
A když už jsme v roce 2028, proč rovnou neřešit rok 2035?
Česká republika by tak mohla přijmout dlouhodobý plán postupného snižování schodku až do roku 2097. V roce 2097 by pak podle předběžných propočtů mohl být deficit prakticky nulový, pokud se samozřejmě všechno podaří, nikdo nezmění zákon, nevypukne žádná další krize a především pokud budoucí vlády zachovají současný způsob počítání.
To poslední bude patrně nejtěžší.
Zatím tedy můžeme být klidní. Stát bude příští rok hospodařit se schodkem, který se oproti původnímu návrhu sníží o několik miliard. Přesná částka bude známá později.
Což je vlastně krásně české řešení.
Když nevíme, kolik přesně jsme utratili, oznámíme alespoň, že jsme utratili o něco méně.
A pokud se někdo zeptá o kolik, můžeme odpovědět jedním slovem:
Jednotky
