Příroda většinou působí dojmem, že ví, co dělá. Ryba má ploutve, protože žije ve vodě. Pták má křídla, protože létá. Kráva má vemeno, protože někde muselo vzniknout mléko do kafe.
A potom existují dny, kdy evoluce zjevně otevře skříň s náhradními díly a začne skládat.
Vědci v oblasti Salish Sea u západního pobřeží Severní Ameriky právě popsali dva nové druhy mořských pavouků. A jeden z nich, Nymphon glossopodium, je tvor, u kterého je těžké rozhodnout, která informace je nejméně uklidňující.
Žije v moři, vypadá jako pavouk, má dlouhé chlupaté nohy, nápadně červené oči a na těle zvláštní hřebínkovité struktury, kterými se podle vědců pravděpodobně čistí.
Jinými slovy, příroda vytvořila chlupatého podvodního pavouka a potom mu přibalila hřeben.
To je pozoruhodná míra péče o zákazníka.
Je samozřejmě potřeba dodat, že mořský pavouk není ve skutečnosti pavouk. Patří mezi pyknogonidy, zvláštní skupinu mořských členovců, kteří se pavoukům podobají hlavně tím, že mají příliš mnoho nohou a člověk je intuitivně nechce najít ve vaně.
Což ale situaci příliš nezlepšuje.
Když vám někdo řekne, že tvor s osmi dlouhými chlupatými končetinami a červenýma očima není pavouk, první otázka obvykle není: „Aha, a do jaké taxonomické skupiny tedy patří?“
První otázka je:
„Tak co to sakra je?“
Vědci naštěstí takové předsudky nemají. Když běžný člověk vytáhne z moře něco, co vypadá jako pavouk po velmi komplikovaném rozvodu, hodí to zpátky a přemýšlí, jestli opravdu potřebuje plavat.
Biolog si nasadí brýle a řekne:
„Tohle jsme ještě neviděli.“
A začne se radovat.
Právě díky podobným lidem dnes víme, že nový druh má na nohách husté chloupky a zvláštní struktury připomínající drobné hřebeny. Jejich přesnou funkci budou vědci ještě zkoumat, ale předpokládají, že mohou sloužit k odstraňování nečistot z těla.
Což vlastně dává smysl.
Když už jste chlupatý, musíte se o sebe starat.
Je to jeden z těch detailů, které člověku připomenou, že evoluce neřeší estetiku. My vidíme chlupaté nohy a řekneme si, že by bylo lepší, kdyby tam nebyly. Evoluce vidí chlupaté nohy a řekne si, že když už tam jsou, potřebujeme ještě systém jejich údržby.
A tak vznikne hřeben.
Je to podobné jako koupit si starý britský automobil. Nejprve objevíte problém a potom zjistíte, že výrobce k němu už z výroby dodal speciální nástroj.
Nejlepší na celém objevu ovšem je, že vědci předpokládají, že v oblasti čekají další dosud nepopsané druhy.
To je věta, která biology naplňuje nadšením a zbytek lidstva by ji měl číst jako varování.
Protože někde na dně Salish Sea možná právě teď sedí další tvor, kterého jsme ještě nikdy neviděli.
Může mít delší nohy.
Více chlupů.
Větší hřeben.
Možná dokonce kartáč.
A vědci ho budou hledat.
Dobrovolně.
Dokonce na to budou žádat peníze.
Člověk musí obdivovat jejich odvahu. My ostatní jsme totiž většinou spokojení s tím, že některé části oceánu neznáme. Voda je hluboká, tmavá a evidentně v ní žijí věci, které mají červené oči a vlastní kosmetickou výbavu.
Možná existuje důvod, proč jsme se před několika miliony let rozhodli vylézt na souš.
Ale věda se s takovým vysvětlením nespokojí.
Věda potřebuje vědět, co je tam dole.
A tak budou biologové pokračovat v průzkumu, hledat další druhy, odebírat vzorky a zjišťovat, jak tihle podivní tvorové žijí. A díky tomu budeme jednou přesně vědět, kolik různých chlupatých členovců se pohybuje po mořském dně.
Nevím, jestli bude lidstvo díky této informaci spokojenější.
Ale alespoň už víme jednu důležitou věc.
Pokud někdy při koupání ucítíte, že se vám něco chlupatého otřelo o nohu, není potřeba panikařit.
Možná se jen potřebuje učesat.
