Digitalizace státní správy je věc, kterou Česká republika potřebuje. O tom asi není velký spor. Nikdo normální netouží trávit dopoledne na úřadě jen proto, aby odevzdal papír člověku, který údaje z něj následně přepíše do počítače. Ideální stát funguje tak, že většinu věcí vyřídíte z domova, úředník nemusí tisknout miliony dokumentů a Česká pošta nemusí každého ledna rozvážet po republice několik tun papíru.
Pak ovšem přijde okamžik, kdy se česká digitalizace setká s českým důchodcem, a z modernizace veřejné správy se stane krásný sociologický experiment.
Od roku 2026 totiž Česká správa sociálního zabezpečení přestala automaticky rozesílat papírová oznámení o valorizaci důchodů. Informaci o nové výši penze mají lidé elektronicky. Kdo má datovou schránku fyzické osoby, dostane oznámení tam, ostatní si ho mohou zobrazit po přihlášení na ePortálu ČSSZ. Stát tím šetří papír, poštovné a práci, což je zcela pochopitelné a v roce 2026 dokonce poměrně logické.
Jenže stále existují lidé, kteří chtějí papír.
Možná nemají datovou schránku, možná se jim nechce přihlašovat elektronickou identitou, možná počítač používají jen tehdy, když jim vnuk přijde opravit tiskárnu, a možná prostě celý život dostávali dopis a nevidí důvod, proč by v sedmdesáti pěti letech měli kvůli informaci o důchodu začít budovat digitální identitu. Český stát na ně naštěstí nezapomněl. Papírové oznámení mohou dostávat dál, jen o něj musejí požádat.
A právě tady začíná být modernizace zajímavá.
Pokud chcete, aby vám Česká správa sociálního zabezpečení poslala v lednu papírové oznámení o valorizaci, musí vaši žádost dostat nejpozději tři měsíce před měsícem valorizace. V případě lednového zvýšení důchodů to znamená do 30. září předchozího roku. Pro valorizaci v lednu 2027 je tedy posledním dnem právě dnešek, 30. září 2026. Kdo si vzpomene zítra, není úplně ztracený, jen se jeho žádost bude vztahovat až na další valorizaci.
Je to pozoruhodná lhůta. Česká pošta dokáže dopravit dopis přes republiku během několika dnů, ale abyste státu oznámili, že chcete jeden z těchto dopisů dostat, potřebujete tříměsíční předstih. Člověk má skoro pocit, že se oznámení netiskne na papír, ale ručně tesá do kamenné desky.
Ještě hezčí je způsob, jakým lze o papírovou komunikaci požádat. Formulář je dostupný na ePortálu ČSSZ a žádost můžete poslat poštou, e-mailem s uznávaným elektronickým podpisem nebo prostřednictvím datové schránky. Případně můžete osobně přijít na správu sociálního zabezpečení, kde vám s žádostí pomohou.
Představa člověka, který se přihlásí do datové schránky, aby státu elektronicky oznámil, že s ním chce komunikovat na papíře, je možná nejčistší definicí české digitalizace, jakou jsme zatím vytvořili. Máte funkční elektronickou identitu, přístup do datové schránky a schopnost úspěšně projít celým digitálním systémem, abyste na jeho konci klikli na tlačítko, jehož smyslem je sdělit státu, že byste raději dostali obálku.
Není to samozřejmě chyba ČSSZ. Ta pouze nabízí všechny dostupné způsoby podání žádosti a je dobře, že člověka nenutí chodit osobně na úřad. Celý systém je spíš krásným příkladem přechodného období, ve kterém už stát žije jednou nohou v digitálním světě, zatímco značná část jeho klientů má pořád doma šanon označený „DŮCHOD“ a považuje ho za podstatně spolehlivější cloudové úložiště než cokoli, co vyžaduje heslo.
Papírová varianta má navíc ještě jednu novinku. Pokud jste se narodili od roku 1955 dál a chcete oznámení poslat domů, zaplatíte náklady na poštovné. Aktuálně jde o 26 korun, které vám ČSSZ jednoduše odečte z první valorizované splátky důchodu. Lidé narození před rokem 1955 poštovné neplatí.
Na první pohled to může působit skoro komicky. Stát vám zvýší důchod a z první zvýšené částky si vezme 26 korun za dopis, ve kterém vám vysvětlí, o kolik vám důchod zvýšil. Je to takový malý uzavřený ekonomický ekosystém. Peníze přidáme, část peněz odebereme a za odebranou část vám pošleme dokument vysvětlující první část operace.
Je ale fér dodat, že kdo nechce platit poštovné ani používat elektronické služby, má ještě třetí možnost. Na kterékoli správě sociálního zabezpečení mu valorizační oznámení zdarma vytisknou. Stát tedy papír nezakázal, jen z něj přestal dělat automatickou zásilku pro každého. Z pohledu veřejných financí to vlastně dává smysl. Pokud miliony lidí dokážou informaci získat elektronicky, není nutné milionům lidí automaticky tisknout a posílat dopis.
Celý příběh je proto méně o nějaké úřední hlouposti a mnohem víc o zvláštním okamžiku, ve kterém se právě nacházíme. Máme generaci lidí, která celý produktivní život komunikovala se státem prostřednictvím formulářů, razítek, doporučených dopisů a přepážek, a právě teď jí stát oznamuje, že výchozí svět už je elektronický. Papír nezmizel, ale stal se volitelnou službou, kterou je potřeba objednat.
Možná jednou bude tahle situace působit stejně archaicky jako vzpomínka na telefonní seznam. Budoucí důchodce dostane informaci automaticky do aplikace, hodinky mu oznámí novou výši penze a umělá inteligence rovnou spočítá, kolik rohlíků si za valorizaci navíc koupí. Nikdo nebude chápat, proč se kdysi tiskly miliony dopisů a vozily dodávkami po republice.
Zatím jsme ale někde uprostřed.
A právě dnes má člověk poslední možnost oznámit státu, že chce v lednu papír.
Musí to udělat tři měsíce předem.
A pokud chce, může mu to sdělit elektronicky.
