Českým sýrařstvím otřásá další případ nerovného zacházení. Státní zemědělská a potravinářská inspekce upozornila na strouhaný eidam, ve kterém byla nalezena plíseň, a dotčený výrobek se proto stahuje z trhu.
Z hlediska bezpečnosti potravin je samozřejmě všechno v pořádku. Pokud se v potravině objeví plíseň, která tam být nemá, výrobce ani obchodník nemají příliš mnoho možností. Výrobek musí pryč a zákazník by ho rozhodně neměl jíst.
Z hlediska českých sýrů ale právě vznikl problém, který může otřást celým mlékárenským průmyslem. Hermelín totiž už desítky let chodí po obchodech pokrytý plísní od hlavy až k patě a nejenže ho nikdo nestahuje z prodeje, ale výrobce jeho plíseň aktivně propaguje. Camembert je na tom podobně a niva dokonce dokázala plíseň dostat dovnitř, aniž by proti ní zasáhl jediný kontrolní orgán.
Eidamu stačí malý nález a okamžitě je problém.
Je těžké se potom divit, že se mezi sýry začíná mluvit o diskriminaci.
Celá věc připomíná společnost, ve které jeden člověk přijde do práce s tetováním a dostane výpověď, zatímco druhý má tetování přes celé tělo a firma ho použije na titulní stránku náborové kampaně. Nezáleží totiž pouze na tom, jestli máte plíseň. Záleží především na tom, jestli jste si ji předem uvedli v životopise.
Hermelín to pochopil už dávno. Místo aby svoji plíseň skrýval, udělal z ní značku. Nečekal, až ji najde kontrola, ale rovnou ji vystavil na povrchu a vytvořil kolem ní celý produkt. Kdyby se někdo zeptal, proč je sýr plesnivý, odpověď není „omlouváme se“, ale „protože tak to má být“.
To je marketingová genialita, ze které by se eidam mohl učit.
Eidam si totiž dlouhá desetiletí budoval pověst jednoho z nejméně dobrodružných sýrů na světě. Je žlutý, kulatý a jeho hlavní charakterovou vlastností je, že neurazí prakticky nikoho. Dáte ho dítěti do toastu, nastrouháte na špagety, položíte na chleba nebo ho v české restauraci obalíte ve strouhance, ponoříte do oleje a prohlásíte za hlavní chod.
Od eidamu nikdo neočekává překvapení.
Právě proto je výskyt plísně takový problém. Niva může mít modrozelené žíly, hermelín bílý povrch a některé francouzské sýry mohou vypadat tak, že člověk před otevřením lednice preventivně informuje rodinu. U nich je to známka charakteru. Jakmile ale zezelená eidam, nikdo neřekne, že konečně dozrál.
Řekne, že je zkažený.
Možná je proto načase přestat mluvit o závadě a začít mluvit o rebrandingu. Z obyčejného strouhaného eidamu by mohl vzniknout nový řemeslný produkt. Stačilo by změnit obal, přidat francouzsky znějící název a zvýšit cenu o čtyřicet procent. To, co bylo v úterý důvodem ke stažení z prodeje, by se ve středu mohlo prodávat v oddělení delikates vedle oliv za 129 korun.
Samozřejmě pouze v případě, že by šlo o správnou, bezpečnou a záměrně použitou kulturu. Ani satira totiž nedokáže z náhodně plesnivého sýra udělat něco, co byste měli sníst. Dokáže ale ukázat, jak zvláštní je svět potravin, ve kterém jeden mikroorganismus znamená reklamaci a jiný tvoří podstatnou část obchodního modelu.
Pro člověka je rozdíl jasný. U některých sýrů jsou konkrétní plísňové kultury součástí výroby a bezpečně vytvářejí chuť, vůni a strukturu. U eidamu plíseň být nemá, a pokud se tam objeví, signalizuje problém při výrobě, skladování nebo balení.
Sýrům to ale vysvětlujte.
Hermelín právě sleduje, jak jeho kolegu odvážejí z regálu kvůli něčemu, co jemu samotnému zajistilo celoživotní kariéru.
Niva raději mlčí.
Ta má plíseň i uvnitř.
