Digitalizace má jednu krásnou vlastnost. Vezmete něco složitého, pomalého a administrativně náročného, převedete to do počítače a ono se to stane rychlejší, jednodušší a přehlednější.
Tedy alespoň taková je teorie.
Česká republika se rozhodla tento předpoklad vědecky prověřit a před třinácti lety začala budovat systém eLegislativa. Jeho úkolem mělo být zjednodušit a zrychlit tvorbu zákonů, zpřehlednit celý legislativní proces a nahradit část práce, která se do té doby odehrávala způsobem připomínajícím spolupráci několika desítek lidí na jednom dokumentu ve Wordu.
Původně měl vývoj trvat tři roky.
Po třinácti letech máme první zajímavé výsledky.
Systém může práci na zákonech naopak komplikovat.
Ministerstvo vnitra si nechalo zpracovat analýzu současného stavu eLegislativy a ta zjistila několik drobných nedostatků. Například že vytvořit v systému bezchybnou novelu zákona je velmi složité. Nebo že práce může znamenat vyšší administrativní zátěž. A v některých situacích může výsledný text pozměňovacího návrhu přesně neodpovídat tomu, o čem se politicky rozhodovalo.
Což je u systému určeného k tvorbě zákonů nepříjemnost přibližně stejného rozsahu, jako kdyby nový bankovní software občas poslal peníze někomu jinému.
Technicky funguje.
Jen výsledek není úplně ten, který jste očekávali.
Problém souvisí mimo jiné s tím, jak eLegislativa pracuje s novelami. Český parlament totiž většinou nepíše celý zákon znovu. Vytváří novelu, která říká, co se má v existujícím zákoně změnit. Jenže nový systém pracuje s úplným zněním předpisu, takže při úpravách vznikající novely může být nutné znovu zasahovat do celého textu.
Člověk nemusí být právník ani programátor, aby začal tušit, že to může být trochu nepraktické.
Je to jako koupit si moderní textový editor, ve kterém při opravě překlepu ve třetím odstavci musíte znovu napsat celý dokument.
Výhodou je, že už nikdy nebudete opravovat překlepy lehkovážně.
Samotná myšlenka eLegislativy přitom dává perfektní smysl. České právo je složité, zákony se neustále mění a možnost sledovat celý jejich vznik elektronicky, pracovat s aktuálním zněním a vidět změny na jednom místě je přesně ten druh věci, ke kterému by měl moderní stát směřovat.
Dokonce už části systému fungují. V eLegislativě vznikají například nařízení vlády, nové zákony, mezinárodní smlouvy nebo vyhlášky.
Potíž přichází u novel.
Tedy u činnosti, která tvoří podstatnou část legislativní práce.
Je to trochu jako postavit krásnou moderní železniční stanici, ve které fungují pokladny, toalety, informační tabule i kavárna, a potom zjistit, že koleje vedou pouze k vlakům, které jedou poprvé. Jakmile chcete změnit jejich trasu, začíná dobrodružství.
Projekt přitom není žádný víkendový experiment několika studentů informatiky. eSbírka a eLegislativa se připravují od roku 2013, původně měl vývoj trvat přibližně tři roky a plánované náklady postupně narostly téměř na dvojnásobek, zhruba na 903 milionů korun. (iROZHLAS)
Za tu dobu se narodilo dítě, naučilo se chodit, mluvit, číst, psát, zvládlo první stupeň základní školy, přežilo pubertu a dnes by se mohlo začít samo zajímat, proč ten systém ještě není hotový.
A odpověď by byla jednoduchá.
Protože digitalizace státní správy je složitá.
Což je pravda. Propojit technické řešení s právními postupy, Poslaneckou sněmovnou, Senátem, ministerstvy a dalšími institucemi rozhodně není totéž jako naprogramovat aplikaci na objednávání pizzy. Právě proto není fér celý projekt odbýt větou, že někdo třináct let neumí napsat program.
Jenže pak člověk dojde na konec současné analýzy.
A tam se dozví, co je potřeba udělat dál.
Prvním krokem má být mimo jiné jasné vydefinování cílového stavu systému, a to po technické, procesní i legislativní stránce. Teprve potom bude možné odpovědně posoudit jednotlivé varianty a naplánovat další etapy.
Po třinácti letech vývoje.
To je okamžik, kdy česká digitalizace přestává být informační technologií a začíná připomínat stavbu rodinného domu, při které jste utratili skoro milion, třináct let kopali, betonovali a zdili a teď se všichni sejdou na zahradě, rozloží plány na kapotě auta a někdo položí zásadní otázku:
„Tak jak by měl ten barák vlastně vypadat?“
Dobrou zprávou je, že stát si uvědomuje, že současný termín plného nasazení pro novely zákonů v lednu 2027 není realistický.
Proto se počítá s dalším časem na úpravy.
Nový termín je rok 2030. (iROZHLAS)
Máme tedy další čtyři roky.
To by snad mohlo stačit.
A pokud ne, není třeba panikařit. Zákony jsme v České republice dokázali vyrábět i před eLegislativou a nepochybně je budeme vyrábět i během jejího dalšího vývoje.
Jen je možná budeme nějakou dobu vytvářet starým, pomalým a administrativně náročným způsobem.
Dokud nebude dokončen systém, který ho měl zjednodušit.
A kdyby ani rok 2030 nestačil, můžeme projekt znovu analyzovat.
Třeba už budeme přesně vědět, co chceme postavit.
