Lidstvo sní o kolonizaci Marsu už desítky let. Stavíme rakety schopné přistávat, posíláme roboty na jiné planety, fotografujeme jejich povrch z oběžné dráhy a vážně přemýšlíme, jak jednou postavit první mimozemskou základnu. Jsou to samozřejmě důležité věci, ale českého člověka začne vesmírný program skutečně zajímat teprve ve chvíli, kdy se objeví informace, že by tam mohly být houby.
A právě houby teď vědce zajímají. Ne tedy hřiby, lišky nebo bedly, kvůli kterým bychom mohli v říjnu vypravit na Mars první autobus českých důchodců, ale mykorhizní houby. Ty žijí v symbióze s kořeny rostlin a pomáhají jim získávat z půdy živiny a lépe zvládat nepříznivé podmínky. Výzkum naznačuje, že právě tyhle nenápadné organismy by jednou mohly pomoci s pěstováním rostlin v materiálu podobném tomu, který čeká budoucí kolonisty na Měsíci nebo Marsu.
Je na tom něco krásně lidského. Celá desetiletí si představujeme budoucnost na Marsu jako technologický zázrak. Člověk vystoupí z kosmické lodi a kolem něj budou autonomní roboti, umělá inteligence, jaderné reaktory, průhledné kopule a vozidla, která se sama pohybují krajinou. Pak ale přijde zahradník s pytlíkem hub, podívá se na skleník a oznámí, že bez toho vám ty rajčata prostě nepůjdou.
A bude mít pravdu.
Je to vlastně nádherný návrat k úplným základům. Dokážeme postavit raketu, která urazí desítky milionů kilometrů. Umíme přesně spočítat její dráhu, navést ji k jiné planetě a přistát na povrchu. Jenže jakmile tam chceme vypěstovat bramboru, najednou zjistíme, že samotný počítač, raketový motor a doktorát z astrofyziky nestačí. Potřebujeme vodu, rostlinu, nějaký použitelný substrát a hlavně spoustu drobných organismů, které v něm budou dělat svoji práci.
Budoucí kolonizace Marsu tak možná nebude připomínat Star Trek, ale spíš zahrádkářskou kolonii někde za Kolínem. První osadníci přiletí za cenu několika miliard dolarů, slavnostně založí první mimozemský skleník a během několika měsíců se mezi nimi objeví člověk, který bude přesvědčený, že soused zalévá rajčata moc často. Další bude tvrdit, že papriky se musí zaštípnout, a třetí nebude říkat nic, protože bude mít největší okurky a odmítne ostatním prozradit, čím je hnojí.
V tu chvíli bude kolonizace dokončena. Mars se stane skutečně lidským.
Češi ovšem budou mít ještě jeden specifický problém. Houby jsou u nás zvláštní kategorie organismu. Zbytek světa je zkoumá, klasifikuje a případně jí. Čech je především hledá. Jakmile tedy první zpráva oznámí, že na Marsu fungují houby, bude potřeba velmi přesně vysvětlit, o jaké houby jde, protože jinak začne národní diskuse o tom, jestli tam rostou normálně, jestli tam jsou hřiby a hlavně kde přesně.
Vědec může stokrát vysvětlovat, že jde o mikroskopické mykorhizní houby žijící u kořenů rostlin. Český houbař si prohlédne fotografie povrchu Marsu, chvíli bude přemýšlet a nakonec se zeptá, jestli to zkoušeli na severní straně kráteru. Tam by totiž mohly být. A pokud je tam vědci nenašli, je docela možné, že hledali špatně. Případně tam už někdo byl před nimi.
První česká expedice na Mars proto možná nebude potřebovat geologa, ale člověka, který posledních čtyřicet let chodí na houby a nikdy nikomu neřekl kam. NASA mu ukáže satelitní snímky, vysvětlí složení půdy, teplotu, vlhkost a geologii oblasti a on nakonec ukáže prstem na nenápadný kus krajiny a řekne, že by se podíval tamhle. Na otázku proč odpoví pouze, že to tam vypadá dobře. Přesnější souřadnice samozřejmě odmítne zveřejnit, protože některé věci se prostě nedělají.
Za celou tou legrací je ale docela zásadní problém. Pokud chceme někdy dlouhodobě žít mimo Zemi, nemůžeme všechno jídlo vozit raketami. Budeme potřebovat vytvořit prostředí, ve kterém dokážou růst rostliny, a s nimi budeme muset vzít také mikroorganismy a houby, na jejichž práci pozemské ekosystémy stojí. Člověk se tak možná jednou vydá kolonizovat jinou planetu a zjistí, že s sebou musí odnést velkou část neviditelného světa, který po většinu historie považoval jen za něco, co žije v hlíně.
Možná právě to je na celé představě nejhezčí. Na Mars jednou přistane nejmodernější kosmická loď, jakou kdy lidstvo postavilo. Uvnitř budou počítače, roboti, vědecké přístroje a technologie za miliardy dolarů. A někde mezi tím vším bude malá krabička s houbou, protože můžete zvládnout meziplanetární let, ale zahrádku bez ní možná stejně neuděláte.
A jestli se jednou na Marsu opravdu objeví první hřib, český vesmírný program tím bude prakticky vyřešen. Nebudeme potřebovat nábor astronautů ani drahou reklamní kampaň. Stačí zveřejnit souřadnice.
Do týdne tam někdo bude s košíkem.
