Člověk si někdy řekne, že už by měl změnit prostředí. Dělá pořád to samé, chodí pořád na stejná místa, potkává pořád stejné lidi a jednoho dne ho napadne, že by se mohl podívat někam jinam.
Třeba do Kalifornie.
A když už v Kalifornii jste, proč se nepodívat trochu dál do vnitrozemí.
A když jste velryba, proč rovnou nevplout do řeky.
Přesně tak nějak se zřejmě rozhodl keporkak, který se v posledních dnech vydal proti proudu řeky Sacramento a dostal se téměř sto kilometrů od Tichého oceánu. Místní lidé ho nejprve samozřejmě považovali za něco, co tam být nemá, což je ostatně velmi rozumný přístup k několikatunovému savci plovoucímu v řece.
Velryba jménem Rio ale podle všeho neměla pocit, že dělá něco zvláštního. Prostě plavala.
Proti proudu.
Do míst, kam se velryby běžně nevydávají.
Je to vlastně obdivuhodná forma turistiky. Zatímco běžný člověk si před dovolenou otevře mapu, zarezervuje hotel a zkontroluje, jestli je v ceně snídaně, velryba se podívá na oceán a řekne si: „Tak tam už jsem byla. Co je támhle?“
A vyrazí.
Rio se tak dostala až do delty Sacramento–San Joaquin, kde se najednou ocitla mezi rybáři, loděmi a lidmi, kteří pravděpodobně nikdy nečekali, že budou během obyčejného dne řešit, kudy se v řece pohybuje keporkak.
Člověk si skoro představuje, jak se tam jednoho rána objeví.
– „Dobrý den, kde je prosím cesta do centra?“
– „Vy jste velryba.“
– „Ano.“
– „Ale vy jste z oceánu.“
– „Ano.“
– „Oceán je támhle.“
– „Já vím. Jen se tam zatím nevracím.“
A vlastně je docela dobře možné, že Rio jen hledá změnu. Celý život plavete v oceánu, potkáváte jiné velryby, ryby, lodě a občas nějakého člověka, který vám překáží. A pak zjistíte, že kousek dál existuje řeka, kde se na vás všichni dívají.
To už je úplně jiná společenská situace.
V oceánu jste velryba.
V řece jste událost.
Lidé vás fotí, vědci vás sledují, média o vás píší a někdo určitě založil skupinu na sociálních sítích, kde každý večer zveřejňuje, jestli už byla Rio znovu spatřena.
Tohle se v oceánu nestane.
Tam kolem vás prostě projede další velryba a nikdo to nedá na Facebook.
Rio navíc není první velryba, která se rozhodla, že Kalifornie má zajímavější program i mimo pobřeží. Podobný výlet podnikli keporkaci už několikrát. Někteří se po čase vrátili zpátky do oceánu.
A to je samozřejmě jediný rozumný konec.
Protože jakmile se jednou dostanete téměř sto kilometrů proti proudu, začne být návrat trochu komplikovaný.
Zvlášť pokud jste velryba.
Běžný turista si totiž po třech dnech řekne, že už má výletu dost, sedne do auta a jede domů. Rio má poněkud omezenější možnosti. Nemůže si zavolat Uber. Nemůže si koupit jízdenku na vlak. A představa, že si na břehu objedná odvoz zpátky do oceánu, je sice krásná, ale logisticky poněkud náročná.
Takže jí nezbývá než plavat.
Naštěstí se zdá, že je v pořádku. Odborníci ji sledují a veřejnost žádají, aby jí dala prostor a nesnažila se ji nahánět. Což je vlastně velmi rozumné.
Protože jestli je něco horšího než velryba, která se vydá na výlet do vnitrozemí, je to několik desítek lidí na motorových člunech, kteří se rozhodnou, že jí ten výlet zpříjemní.
Rio si tedy může v klidu rozmyslet, co bude dál.
Možná se vrátí do oceánu.
Možná ještě chvíli zůstane v Kalifornii.
A možná zjistí, že život ve vnitrozemí má něco do sebe.
Jen bude muset počítat s jednou zásadní nevýhodou.
V oceánu může velryba uplavat sto kilometrů a nikoho to nezajímá.
V Kalifornii uplave sto kilometrů proti proudu a je z toho mezinárodní událost.
A kdyby to zkusila v Česku, první otázka by stejně nebyla, proč sem připlavala.
První otázka by byla, kdo jí povolil vjezd do řeky a jestli má zaplacené parkovné.
