Existují místa, kde se člověk při přecházení silnice musí rozhlédnout doleva a doprava. Existují železniční přejezdy, kde musí dávat pozor na vlak. A potom existuje železniční přejezd mezi Benešovem nad Ploučnicí a Františkovem nad Ploučnicí, kde se podařilo bezpečnost dopravy dovést téměř k absolutní dokonalosti.
Nejezdí tam totiž vlak.
A teď už ani auta.
Vlaky mezi Benešovem nad Ploučnicí a Českou Lípou mají výluku. To se stává. Koleje se občas musí opravit, pražce vyměnit a železnice potřebuje čas od času připomenout, že její přirozený stav není pohyb, ale výluka.
Cestující se proto přesunuli do náhradních autobusů.
To je tradiční český dopravní rituál. Přijdete na nádraží, protože chcete jet vlakem, a tam se dozvíte, že vlak dnes představuje autobus. Autobus má číslo vlaku, odjíždí poblíž nádraží a jeho hlavním úkolem je připomenout vám, proč jste původně chtěli jet po kolejích.
Tentokrát ovšem přišel drobný problém.
Autobus sice může nahradit vlak, ale nemůže projet přes železniční přejezd.
Ten se totiž opravuje.
Takže zatímco vlak nejezdí kvůli výluce a cestující místo něj vozí autobusy, zavřela se současně silnice přes přejezd, po které by mohly jezdit autobusy nahrazující vlaky, které přes ten přejezd momentálně stejně nejezdí.
A v tu chvíli už přestáváme mluvit o dopravě a začínáme obdivovat umění.
Náhradní autobusy tedy musí jezdit odklonem. A protože některé silnice na objízdné trase nejsou úplně stavěné na to, aby po nich projíždělo všechno, co má kola a jízdní řád, musí se část dopravy řešit ještě menšími autobusy a přestupy.
To je mimochodem krásný evoluční proces.
Nejdříve máte vlak.
Vlak nemůže jet, takže z něj vznikne autobus.
Autobus nemůže projet, takže z něj vznikne mikrobus.
Pokud by se podařilo zavřít ještě jednu silnici, cestující pravděpodobně dostane koloběžku.
A při další uzavírce turistickou mapu.
Je to systém, který člověka postupně připravuje na návrat k přirozenému způsobu dopravy.
Chůzi.
Na celé situaci je ale potřeba ocenit především bezpečnost.
Železniční přejezdy jsou nebezpečná místa. Každý rok na nich dochází k nehodám, protože se na jednom místě potkávají vlaky s automobily a člověk občas udělá něco, co by při zpětném pohledu sám označil za velmi špatný nápad.
Tady se podařilo riziko prakticky odstranit.
Když po kolejích nejede vlak a přes silnici nesmí auto, je pravděpodobnost střetu vlaku s autem téměř zanedbatelná.
Člověk by skoro řekl, že jsme konečně našli definitivní řešení bezpečnosti na železnici.
Stačí zastavit dopravu.
Je to jednoduché, levné a především účinné. Žádná nehoda vlaku s autem nevznikne tam, kde není vlak ani auto.
Stejnou metodu bychom mohli postupně použít i jinde.
Máme příliš mnoho nehod na dálnici D1? Zavřeme ji.
Padají cyklisté z kol? Zakážeme kola.
Zpožďují se vlaky? Přestaneme je vypravovat a rázem nebude existovat jediný zpožděný spoj.
Česká doprava by během několika týdnů mohla patřit k nejbezpečnějším na světě.
Jediný problém by byl, že by se nikdo nikam nedostal.
Ale ani to není úplně nevýhoda.
Když nikam nejedete, nemůžete přijet pozdě.
A pokud přece jen potřebujete cestovat mezi Benešovem nad Ploučnicí a Českou Lípou, nemusíte zoufat. Dopravci mají připravené náhradní autobusy, odklonové trasy, mikrobusy, přestupy a upravené jízdní řády. Systém funguje.
Jen je potřeba zapomenout na zastaralou představu, že cesta z bodu A do bodu B musí nutně vést nějakým rozumným způsobem.
To je minulost.
Moderní česká doprava není o cíli.
Je o zážitku.
A přejezd mezi Benešovem a Františkovem nad Ploučnicí právě ukázal, kam až se můžeme dostat.
Tedy obrazně.
Fyzicky se přes něj teď samozřejmě nedostaneme.
