Lidstvo udělalo další významný krok na cestě k udržitelné budoucnosti. Vědci pracují na technologii, která dokáže využít PET plastový a zemědělský odpad jako surovinu pro výrobu potravin. Pomocí upravených mikroorganismů z něj lze získat látky použitelné například k výrobě proteinových sušenek.
Což je samozřejmě skvělá zpráva.
Především proto, že jsme po desítkách let konečně zjistili, proč máme doma žlutou popelnici.
Celou dobu jsme si mysleli, že třídíme odpad. Ve skutečnosti jsme si dělali zásoby.
PET lahev od minerálky tak přestává být symbolem ekologické katastrofy a pomalu se přesouvá mezi základní potraviny. Hned vedle mouky, rýže a konzervovaných rajčat. Až příště někdo doma prohlásí, že není co jíst, stačí otevřít skříň pod dřezem.
„Ale vždyť tam jsou jen tři flašky od Mattonky.“
„Výborně. Tak budou sušenky.“
Technologie samozřejmě zatím není ve fázi, kdy byste mohli vhodit PETku do mixéru, přidat dvě vejce a péct dvacet minut na 180 stupňů. A důrazně doporučujeme, abyste tuto metodu nezkoušeli.
Ale směr je jasný.
Česko tím navíc získává úplně nový rozměr právě zaváděného zálohování nápojových obalů. Dosud se diskutovalo o tom, zda PET lahev vrátit do automatu a dostat zpět zálohu. Nyní přichází třetí možnost:
Sežrat ji.
České domácnosti tak čeká nové ekonomické rozhodování. Má cenu táhnout šest prázdných lahví přes celé město kvůli několika korunám, nebo z nich raději udělat nedělní dezert?
Časem může vzniknout i zcela nový gastronomický obor. Sommelieři budou doporučovat, že čirá PET se hodí ke kávě, zatímco zelené lahve mají výraznější charakter a dobře fungují s hořkou čokoládou.
Babičky samozřejmě technologii odmítnou s tím, že plastové sušenky už dávno znají.
„To není žádná novinka. Tyhle kupuju v Lidlu už deset let.“
Výrobci potravin pak budou muset na obalech jasně uvádět, zda je plast uvnitř výrobku záměrně, nebo se tam dostal tradičním výrobním procesem.
Celý výzkum má ovšem jednu velmi optimistickou myšlenku. Pokud dokážeme část odpadu přeměnit pomocí biotechnologií na použitelnou surovinu, mohlo by to jednou pomoci jak s nedostatkem potravin, tak s obrovským množstvím plastu, který jsme za posledních několik desetiletí dokázali roznést prakticky po celé planetě.
A především by nám to umožnilo vyřešit ekologickou krizi způsobem, který máme ze všech nejraději:
aniž bychom museli cokoli měnit.
Nemusíme vyrábět méně plastu. Nemusíme méně nakupovat. Nemusíme přemýšlet, proč ke dvěma rohlíkům potřebujeme obal, který přežije několik civilizací.
Stačí pokračovat úplně stejně a počkat, až někdo v laboratoři vymyslí technologii, která z následků našeho životního stylu udělá proteinovou tyčinku.
Pak už bude možné koupit si balení ekologických sušenek vyrobených z recyklovaných PET lahví, jednotlivě je zabalit do plastu, vložit do většího plastového sáčku, objednat přes internet a nechat dovézt kurýrem z distribučního centra vzdáleného 240 kilometrů.
A na obal vytisknout zelený lísteček.
Protože přesně tak poznáte, že je něco udržitelné.
Pokud vývoj půjde současným tempem, lidstvo tedy možná skutečně vyřeší problém plastového odpadu.
Nikoli tím, že ho přestane vyrábět.
Ale tím, že ho sní, obal od něj vytřídí do žlutého kontejneru a bude mít dobrý pocit, že udělalo něco pro planetu.
A pak si k tomu dá kávu do jednorázového kelímku.
