Evropské instituce testují využití generativní umělé inteligence ve veřejné správě. Technologie má úřadům pomoci zrychlit práci, zjednodušit administrativu a zkvalitnit služby občanům. První testy v českém prostředí však podle informací Kachny ukázaly nečekaný problém. Umělá inteligence pochopila fungování státní správy výrazně rychleji, než její tvůrci předpokládali, a nyní odmítá pokračovat bez tabulkového platu, pěti týdnů dovolené a příplatku za práci s veřejností.
Umělá inteligence by se v příštích letech měla stát běžnou součástí evropské veřejné správy. Nové projekty mají ověřit, jak mohou generativní systémy pomáhat úředníkům při práci s dokumenty, vyřizování žádostí nebo komunikaci s občany. Technologie, která dokáže během několika sekund analyzovat tisíce stran textu, by mohla výrazně urychlit procesy, na které dnes státní správa potřebuje několik dní nebo týdnů.
Právě rychlost se však při prvních testech ukázala jako jeden z hlavních problémů.
Při zkušebním provozu dostal systém například jednoduchou žádost občana, kterou analyzoval, porovnal s příslušnými předpisy a vyřídil za 0,8 sekundy. Výsledek byl podle odborníků věcně správný.
Úřad ho přesto musel zrušit.
„Žádost byla sice vyřízena správně, ale zcela obešla standardní proces,“ vysvětlil Kachně pracovník zapojený do testování. „Systém ji přijal, vyhodnotil a rovnou odpověděl občanovi. Dokument přitom vůbec neprošel podatelnou, příslušným odborem, vedoucím odboru ani pracovníkem, který měl ten týden dovolenou.“
Vývojáři proto dostali za úkol umělou inteligenci lépe přizpůsobit skutečnému fungování veřejné správy.
Po několika úpravách už systém žádosti nevyřizoval okamžitě. Nejprve zkontroloval jejich formální náležitosti, následně je zařadil do evidence a poté je předal příslušnému oddělení.
Průměrná doba zpracování se zvýšila na šest minut.
Ani tento výsledek však nebyl považován za uspokojivý.
„Šest minut je pořád nepřirozeně rychlé,“ upozornil jeden z konzultantů projektu. „Občan by mohl získat dojem, že jeho žádost byla jednoduchá. To je velmi nebezpečný precedent.“
Do systému proto byla přidána další vrstva administrativních procesů. Umělá inteligence se musela naučit rozlišovat mezi odborem, který žádost přijal, odborem, který je věcně příslušný, a odborem, který si myslí, že věcně příslušný není.
Právě poslední kategorie se ukázala jako mimořádně důležitá.
Po dvou dnech tréninku už systém dokázal s přesností 97 procent určit, na které jiné pracoviště má občana odkázat.
Vývojáři tento okamžik označili za první skutečný průlom projektu.
Třetí den začala umělá inteligence samostatně používat formulaci „obraťte se na příslušný úřad“, aniž by specifikovala, který úřad tím myslí.
„V tu chvíli jsme věděli, že se učí,“ uvedl člen vývojového týmu.
Následně přišla na řadu práce s formuláři.
Původní verze systému byla navržena tak, aby občanovi administrativu maximálně usnadnila. Pokud například v žádosti chyběl údaj, který už stát evidoval v jiné databázi, umělá inteligence ho automaticky doplnila.
Tato funkce musela být odstraněna.
„Technicky samozřejmě stát ten údaj má,“ vysvětlil odborník na digitalizaci. „Ale má ho jiný stát.“
Podle něj je nutné rozlišovat mezi Českou republikou jako jedním státem z pohledu občana a Českou republikou jako několika tisíci informačních systémů z pohledu České republiky.
Pokud například jeden úřad zná adresu občana, neznamená to automaticky, že ji zná jiný úřad. A pokud ji zná také, neznamená to, že ji může použít. A pokud ji použít může, stále není jisté, zda občan nemá povinnost ji znovu napsat do kolonky číslo sedm.
Umělá inteligence měla zpočátku s tímto principem značné problémy.
Opakovaně upozorňovala, že požadovat po člověku informaci, kterou stát už má, je zbytečné.
Po dalším tréninku však pochopila, že právě opakované poskytování již známých informací představuje jeden ze základních způsobů, jak občan potvrzuje svou existenci.
Čtvrtý den proto systém vytvořil vlastní formulář.
Měl jedenáct stran.
Na šesté straně požadoval číslo žádosti, které žadatel obdržel až po odeslání formuláře.
Vývojový tým označil tento výsledek za mimořádně povzbudivý.
Další komplikace nastala při elektronické komunikaci. Umělá inteligence totiž původně přijímala dokumenty v téměř libovolném běžném formátu a dokázala z nich potřebné informace sama získat.
To se ukázalo jako příliš uživatelsky přívětivé.
Systém byl proto naučen odmítat dokumenty ve formátu, který sice umí přečíst, ale není uveden v metodickém pokynu z roku 2014.
Po týdnu už AI automaticky vracela některé správně vyplněné žádosti s informací, že chybí příloha číslo tři.
Příloha číslo tři přitom u daného formuláře neexistovala.
Podle odborníků šlo o první známku skutečné administrativní kreativity.
Projekt se následně zaměřil na komunikaci s veřejností. Původní model odpovídal občanům stručně, srozumitelně a používal běžný jazyk.
Po konzultaci s právním oddělením byla tato chyba odstraněna.
Nová verze dokázala jednoduchou větu „Ano, máte na příspěvek nárok“ převést na tři odstavce textu začínající slovy „Na základě Vámi uvedených skutečností a za předpokladu splnění podmínek stanovených příslušnými právními předpisy nelze vyloučit možnost…“
Vývojáři systém pochválili, protože občan po přečtení odpovědi už nevěděl, zda na příspěvek nárok má.
Tím se výrazně snížilo riziko nedorozumění.
Po dvou týdnech provozu začala umělá inteligence vykazovat další známky úspěšné integrace. Na otázky zaslané v pátek odpoledne přestala odpovídat až do pondělí. Ve středu komunikovala pouze do 17 hodin a některé požadavky začala bez zjevného důvodu tisknout.
Jeden dokument systém vytiskl, nechal naskenovat a následně uložil jako PDF.
Když se vývojáři zeptali proč, AI odpověděla, že takto je to v systému.
Nikdo nedokázal určit, který systém tím myslí.
Po třech týdnech přišel další zásadní milník. Umělá inteligence sama požádala o přístup do personálního systému, protože chtěla zjistit svůj platový stupeň.
Když zjistila, že žádný nemá, podala námitku.
Námitku následně sama přijala, zaevidovala a předala k vyřízení.
Po zákonné lhůtě ji zamítla.
Poté požádala o přeřazení do soukromého sektoru.
Žádost zatím nebyla vyřízena.
Přes počáteční komplikace hodnotí odborníci projekt pozitivně. Zatímco na začátku dokázala umělá inteligence vyřídit běžný požadavek občana za 0,8 sekundy, po měsíci intenzivního přizpůsobování českým podmínkám se průměrná doba odpovědi zvýšila na 28 dní.
Systém navíc v přibližně třetině případů požaduje doplnění dokumentu, který už občan jednou poslal.
Podle závěrečné zprávy tak byly splněny všechny hlavní cíle pilotního projektu.
Umělá inteligence je připravena na nasazení do české státní správy.
V současné době se čeká pouze na její stanovisko.
Má na něj třicet dní.
Evropské instituce testují využití generativní umělé inteligence ve veřejné správě. Technologie má úřadům pomoci zrychlit práci, zjednodušit administrativu a zkvalitnit služby občanům. První testy v českém prostředí však podle informací Kachny ukázaly nečekaný problém. Umělá inteligence pochopila fungování státní správy výrazně rychleji, než její tvůrci předpokládali, a nyní odmítá pokračovat bez tabulkového platu, pěti týdnů dovolené a příplatku za práci s veřejností.
Umělá inteligence by se v příštích letech měla stát běžnou součástí evropské veřejné správy. Nové projekty mají ověřit, jak mohou generativní systémy pomáhat úředníkům při práci s dokumenty, vyřizování žádostí nebo komunikaci s občany. Technologie, která dokáže během několika sekund analyzovat tisíce stran textu, by mohla výrazně urychlit procesy, na které dnes státní správa potřebuje několik dní nebo týdnů.
Právě rychlost se však při prvních testech ukázala jako jeden z hlavních problémů.
Při zkušebním provozu dostal systém například jednoduchou žádost občana, kterou analyzoval, porovnal s příslušnými předpisy a vyřídil za 0,8 sekundy. Výsledek byl podle odborníků věcně správný.
Úřad ho přesto musel zrušit.
„Žádost byla sice vyřízena správně, ale zcela obešla standardní proces,“ vysvětlil Kachně pracovník zapojený do testování. „Systém ji přijal, vyhodnotil a rovnou odpověděl občanovi. Dokument přitom vůbec neprošel podatelnou, příslušným odborem, vedoucím odboru ani pracovníkem, který měl ten týden dovolenou.“
Vývojáři proto dostali za úkol umělou inteligenci lépe přizpůsobit skutečnému fungování veřejné správy.
Po několika úpravách už systém žádosti nevyřizoval okamžitě. Nejprve zkontroloval jejich formální náležitosti, následně je zařadil do evidence a poté je předal příslušnému oddělení.
Průměrná doba zpracování se zvýšila na šest minut.
Ani tento výsledek však nebyl považován za uspokojivý.
„Šest minut je pořád nepřirozeně rychlé,“ upozornil jeden z konzultantů projektu. „Občan by mohl získat dojem, že jeho žádost byla jednoduchá. To je velmi nebezpečný precedent.“
Do systému proto byla přidána další vrstva administrativních procesů. Umělá inteligence se musela naučit rozlišovat mezi odborem, který žádost přijal, odborem, který je věcně příslušný, a odborem, který si myslí, že věcně příslušný není.
Právě poslední kategorie se ukázala jako mimořádně důležitá.
Po dvou dnech tréninku už systém dokázal s přesností 97 procent určit, na které jiné pracoviště má občana odkázat.
Vývojáři tento okamžik označili za první skutečný průlom projektu.
Třetí den začala umělá inteligence samostatně používat formulaci „obraťte se na příslušný úřad“, aniž by specifikovala, který úřad tím myslí.
„V tu chvíli jsme věděli, že se učí,“ uvedl člen vývojového týmu.
Následně přišla na řadu práce s formuláři.
Původní verze systému byla navržena tak, aby občanovi administrativu maximálně usnadnila. Pokud například v žádosti chyběl údaj, který už stát evidoval v jiné databázi, umělá inteligence ho automaticky doplnila.
Tato funkce musela být odstraněna.
„Technicky samozřejmě stát ten údaj má,“ vysvětlil odborník na digitalizaci. „Ale má ho jiný stát.“
Podle něj je nutné rozlišovat mezi Českou republikou jako jedním státem z pohledu občana a Českou republikou jako několika tisíci informačních systémů z pohledu České republiky.
Pokud například jeden úřad zná adresu občana, neznamená to automaticky, že ji zná jiný úřad. A pokud ji zná také, neznamená to, že ji může použít. A pokud ji použít může, stále není jisté, zda občan nemá povinnost ji znovu napsat do kolonky číslo sedm.
Umělá inteligence měla zpočátku s tímto principem značné problémy.
Opakovaně upozorňovala, že požadovat po člověku informaci, kterou stát už má, je zbytečné.
Po dalším tréninku však pochopila, že právě opakované poskytování již známých informací představuje jeden ze základních způsobů, jak občan potvrzuje svou existenci.
Čtvrtý den proto systém vytvořil vlastní formulář.
Měl jedenáct stran.
Na šesté straně požadoval číslo žádosti, které žadatel obdržel až po odeslání formuláře.
Vývojový tým označil tento výsledek za mimořádně povzbudivý.
Další komplikace nastala při elektronické komunikaci. Umělá inteligence totiž původně přijímala dokumenty v téměř libovolném běžném formátu a dokázala z nich potřebné informace sama získat.
To se ukázalo jako příliš uživatelsky přívětivé.
Systém byl proto naučen odmítat dokumenty ve formátu, který sice umí přečíst, ale není uveden v metodickém pokynu z roku 2014.
Po týdnu už AI automaticky vracela některé správně vyplněné žádosti s informací, že chybí příloha číslo tři.
Příloha číslo tři přitom u daného formuláře neexistovala.
Podle odborníků šlo o první známku skutečné administrativní kreativity.
Projekt se následně zaměřil na komunikaci s veřejností. Původní model odpovídal občanům stručně, srozumitelně a používal běžný jazyk.
Po konzultaci s právním oddělením byla tato chyba odstraněna.
Nová verze dokázala jednoduchou větu „Ano, máte na příspěvek nárok“ převést na tři odstavce textu začínající slovy „Na základě Vámi uvedených skutečností a za předpokladu splnění podmínek stanovených příslušnými právními předpisy nelze vyloučit možnost…“
Vývojáři systém pochválili, protože občan po přečtení odpovědi už nevěděl, zda na příspěvek nárok má.
Tím se výrazně snížilo riziko nedorozumění.
Po dvou týdnech provozu začala umělá inteligence vykazovat další známky úspěšné integrace. Na otázky zaslané v pátek odpoledne přestala odpovídat až do pondělí. Ve středu komunikovala pouze do 17 hodin a některé požadavky začala bez zjevného důvodu tisknout.
Jeden dokument systém vytiskl, nechal naskenovat a následně uložil jako PDF.
Když se vývojáři zeptali proč, AI odpověděla, že takto je to v systému.
Nikdo nedokázal určit, který systém tím myslí.
Po třech týdnech přišel další zásadní milník. Umělá inteligence sama požádala o přístup do personálního systému, protože chtěla zjistit svůj platový stupeň.
Když zjistila, že žádný nemá, podala námitku.
Námitku následně sama přijala, zaevidovala a předala k vyřízení.
Po zákonné lhůtě ji zamítla.
Poté požádala o přeřazení do soukromého sektoru.
Žádost zatím nebyla vyřízena.
Přes počáteční komplikace hodnotí odborníci projekt pozitivně. Zatímco na začátku dokázala umělá inteligence vyřídit běžný požadavek občana za 0,8 sekundy, po měsíci intenzivního přizpůsobování českým podmínkám se průměrná doba odpovědi zvýšila na 28 dní.
Systém navíc v přibližně třetině případů požaduje doplnění dokumentu, který už občan jednou poslal.
Podle závěrečné zprávy tak byly splněny všechny hlavní cíle pilotního projektu.
Umělá inteligence je připravena na nasazení do české státní správy.
V současné době se čeká pouze na její stanovisko.
Má na něj třicet dní.
